JAN VANEK

4 bratri svatba s Cortinou matka s 2 syny Na lavicce 2003 Cechy2 207 2003 Cechy2 211 syn Josef , slavnost rodinka Zlukov svatba paska svatba Holejs. svatba pripitek 1972Zlukov2 Pohreb1 Podoba 3 vanku

JAN se narodil 21. prosince 1916 . Jeho otec byl JOSEF VANEK a matka byla MARIE VONESOVA. Jeho prarodiče z otcovy strany byli JAKUB VANEK a MARIE KUPKOVA; jeho prarodiče z matčiny strany byli JAN VONES a MARIE TARABOVA. Měl tři bratry jménem JOSEF, MIROSLAV a JIRI. Byl druhý nejstarší z celkem čtyř dětí. Zemřel 1993 ve věku 77 let (příčina úmrtí jiný zdravotní problém).

• Poznámky k úmrtí

  Nar. v Suchdol
  Zemrel nahle pri krmeni kraliku, nalezen rodinou jiz mrtev.

• Hlavní poznámky

  Soupis obyvatel ZLukov k roku 1921 snimek 61 uveden jako vnuk majitele bytu ve Zlukove 31
  Narozen v Suchdole
  zemrel ve Zlukove u Veseli nad Luznici.
  Po skonceni 3. rocniku mestanske skoly trvale pracoval doma na statku,( Zlukov 31 =" U Tarabu") tedy od 14. let veku.
  Na zadost sve dcery Jany,  zaznamenal, co se o historii rodiny tradovalo :
  Nejstarsi rodove vzpominky jsou od meho otce a tykaji se otcovy matky rozene Kupkove ze Ripce, kde bydlel jeji otec muj pradeda. Narodil se ve Visne, byl synem velkeho sedlaka, u ktereho slouzila moje prababicka Marie Pekarova z Hamru.
  Muj pradeda jako syn ze statku, mel milostny pomer se slouzebnou, coz melo v tehdejsich podminkach velice zle dopady na spoluziti techto dvou mladych lidi. Pradedu ze statku nejen vyhnali, ale zrekli se ho a vydedili ( aby nemel narok na dedictvi v pripade, ze by se s jeho rodici neco stalo).
  Praded si presto svou milou vzal za manzelku a odstehoval se do Ripce do nejake mistnosti v obecnim dome ( pastousky) a zivil se praci u hospodaru v Ripci. Byly to vpravde asi zle zacatky, ale byli mladi a zdravi a tak muj pradeda zacal pomahat pri stavbach u vsech hospodaru a hlavne v tesarske praci a staveni krovu. Porizoval si pri tom tesarske naradi a zvladl i truhlarske prace. Postavil si v Ripci Pod Strazkou chalupu a protoze nejmladsi jeho syn, babicky bratr, byl take takovym tesarskym mistrem, nerikalo se u nich "U Kupku", ale "U Tesaru".
  Nase babicka ( Kantorova), kdyz se privdala do Zlukova za Jakuba Vanka, ktery byl zamestnan na draze a mel par ha u chalupy, o ktere se chteli starat. Narodil se jim syn Jakub . Muj otec byl jako druhorozeny ( 1 brezna 1888) byl uz jako pohrobek. Jeho otec ( babicky muz) utrpel na zeleznici uraz, padl pod vlak, ktery mu urizl obe nohy a vykrvacel. Pri praci ji pomahal jeji otec nebo bratr ze Ripce. Babicka byla moc hodna a spravedliva. Meli jsme ji vsichni moc radi.
  Tento zapis jakojeden z nestarsich a dolozeny zachovalymi postupnimi smlouvami a doplneny z vypraveni me babicky, je od roku 1860, kdyz byla jeste svobodna.
  Byla dcerou Josefa Taraby, domkare z Drachova, ktery nasi chalupu prevzal po Marii Mikosove, ktera byla sestrou mojeho pradeda Jana Vonese, sedlaka ze Zverotic, soudni okres Sobeslav.
  Jmenovana teta Marie Mikusova byla manzelkou Karla Mikuse, ktery podle vypraveni moji babicky odjel s nejakou deveckou do Ameriky a nechal zde sou nemocnou zenu a chalupu s hypotekou zapsanou v pozemkovych klihach. Protoze jmenovana Mikusova o polich delat nemohla, byla cast techto poli pronajata nejakemu Kulhankovi, jednorukemu invalidovi ve Zlukove cp. 38 a na zbyvajici cast jezdila babicka se svym otcem ( za svobodna) s volkama  z Drachova do Zlukova hospodarit. Bylo to asi velice spatne, na pronajatych polich rostl uz jen pyr, koukol a jiny plevel. Proto asi , ze na chalupe hospodaril urcity cas Taraba ( asi 3 nebo 4 roky) prijmula toto jmeno chalupa cp. 31 ve Zlukove presto, ze Taraba vlastne zadnym majitelem ani nebyl. Jmeno toto se pouziva jeste dneska a tak i ja jsem Taraba, v mem pripade se tak rikalo proto, ze Jan Vanek byl muj bratranek v cp. 40, kde se rikalo u Kantoru. Tak jsme byli Vanek Jan cp. 31 Taraba a Vanek Jan cp. 40 Kantor.
  Kdyz bylo me babicce asi 17 let, byla provdana za meho dedu Jana Vonese ,syna ze statku ve Zveroticich. Deda byl vyuceny kovar a mel  uz po tovarysskem vandru a tak misto kovariny dal se na chalupu do Zlukova.
  Velkou cast hypoteky bylo odepsano na vymenek Marii Mikusove a zbytek 200 zlatych na usedlost Vaclava Vonese ze Zverotic ( uz byl na statku novy hospodar, dedy starsi bratr Vaclav. Druhych 200 zlatych splatil Josef Taraba z Drachova, otec moji babicky.
  Tak pocal hospodarit muj deda a moje babicka na hospodarstvi ve Zlukove cp. 31.
  Meli spolu v manzelstvi tri dedi. Dva syny a jednu dceru Marii, moji matku. Nejstarsi jejich syn Frantisek  byl .....( viz rodokmen). Druhy, Jan ..... ( viz rodokmen).
  Z toho, co jsem zapsal je patrno, ze zivot mojich babicek byl velice a velice tvrdy a smutny. Pres vsechny tyto zivotni utrapy, byli jak babicky, tak i deda az do smrti pri smyslech a vse si uvedomovali jak to tenkrat bylo.
  To co jsem zapsal jsem bud prevzal od rodicu a nebo od dedy a babicek. Nyni budu pokracovat uz s dobou, kterou pamatuji a kterou jsem jako dite prozival.
  Muj otec se narodil ve Zlukove v cp. 40 ( u Kantoru), maminka taky ve Zlukove v cp 31. Otec ( viz rodokmen)....byl zamestnan na zeleznici v Suchdole, kde jsem se ja jako druhorozeny narodil. Jmeno jsem dostal po dedovi a stryckovi, ktery zemrel na uplavici u Premyslu v rijnu 1916. Deda s babickou zustali doma sami a proto moji rodice se prestehovali do Zlukova, aby jim byli nablizku a napomocni pri praci.
  Ja presto, ze jsem se dobre ucil, jsem byl stale pri dedovi a pri jeho praci mu pomahal a nekdy i prekazel. Tak vlastne vznikl stav, ze jsem byl od malicka povazovan za budouciho hospodare.
  Moji bratri se take dobre ucili, zvlaste starsi Josef, kteryl na Taborskem gymnaziu, tak i na lekarske fakulte v Praze byl vzdycky premiantem a vsechny zkousky mel vzdy na jednicku.
  Mladsi Miroslav  po vystudovani realky a vysoke skoly byl lesnim inzenyrem.
  Nejmladsi Jiri po vystudovani gymnazia v Tabore a zverolekarske fakultt v Brne byl promovan veterinarem.
  Ja chodil do mestanske skoly ve Veseli nad Luznici. Kdyz jsem ukoncil druhy rocnik mestanky, zemrel deda a otec chodil na drahu, tak nebyl u nas zadny muzsky staly pracovnik. Ty prazdniny, nez jsem chodil do 3 rocniku, jsem uz oral strnistata sam a kdyz jsem chodil do tretiho rocniku, tak jsem jezdil na kole, abych byl doma drive a mival jsem uz voly zaprazeny treba ve voze s nalozenym hnojem a jel jsem kam bylo treba.
  Pamatuji si, ze ten rok bylo velke sucho a ja nemohl udrzet pri orbe pluh, tak jsmeorali s otcem, kdyz prisel z drahy az vecer pri mesicku.Nez jsem vychazel treti rocnik, pozvali si reditel Mostecky  a katecheta Synek nase do skoly a chteli aby me rodice nechali studovat na katolickem ucitelskem ustavu. Kdyz se mamka ohrazovala, ze ostatni bratri pujdou na studie, mel jsem jit uplne zadarmo; ja vsak nechtel ani slyset. Tak sel do toho ucitelaku muj spoluzak ( s horsim prospechem) Bohous Danku z Bosilce.
  Kdyz jsem vysel treti rocnik mestanske skoly ve Veseli nad Luznici, bylo mi pul ctrnacta roku, ve zne jsme se starsim bratrem ( Pepou) posekli vsechny zita a psenici na ovsi nam pomahali nekteri sousedi ( Musil Jos. 42, Cech Stepan a jini).
  Pepa jako studentik byl slabsi nez ja, tak ten napor ve zne vydrzel, taky asi, ze chodil jen sict, ja ale jsem rano i vecer krmil se sluzebnou dobytek. Vzpominam, jak jsme sekli zito na Planave, chodili jsme v kratkych kalhotach a nebylo nas v zite ani videt. Kolem lesa se prochazel nejaky pan; mamka myslela, ze je to jeji ucitel ze skoly v Drahove pan Didrich, byl to vsak jeho bratr MUDr Didrich. Mamince domlouval, ze je to na nas velice namahave, aby nam to neublizilo na zdravi. Pak chtela mamka sict a ze budem pomahat pri vazani snopu, my vsak sbirat a vazat nechteli.
  Pepa vydrzel, ja jsem to vsak odstonal. Mel jsem horecku a nejaky den jsem si polezel. Otec sekl navecer treba jen na rady a mamka se sluzebnou to druhy den svazaly a zmandlikovaly. Na otavy jsem uz zase chodil s otcem rano sict. Chodili jsme velice brzo, protozeotec sel po sedme hodine na drahu a tak se stalo nekolikrat, kdyz byla jasnejsi noc, ze na navsi troubil ( Housla) ponocny dve hodiny a my uz sli na louku. Dokud byla rosa a slunicko nehralo, bylo to dobry, horsi bylo, kdyz otec odesel do sluzby a bylo treba neco dosekat. Kosa uz byla vytupena a nic to neubyvalo; to jsem velice touzebne cekal az mamka nebo sluzebna mi prinesou snidani a pomoct dosict a rozhazovat rady.
  Presto, ze jsem musel dost pracovat a prace nekdy mi byla tezka, nikdy jsem toho nelitoval, jen kdyz jsem nemusel chodit do skoly.
  Mrzelo me jen to, ze jsme meli k tahu jen volsky potah a touha vsech kluku, tedu i ma, byli kone na ktere jsme si hrali. Pri tom jsme rechtali, hrabali nohama, pohazovali hlavama, za oprate slouzily provazky. Dnes uz neni ve vsi ani jediny kun atake i mali spunti zmenili zpusob hry.
  Rad a pekne zpival a znal spoustu pisnicek.
  
  
  

Detaily o rodině JAN s osobou BOZENA BRADACOVA