K původu pojmenování země Slezsko se váže několik hypotéz. Např. název Slezsko může být odvozen od jména germánského kmene Silingů nebo od názvu posvázné hory Ślęzy. Kmen Slezanů je poprvé zmiňován v 1. polovině 9. století v díle Geografa Bavorského. V 2. polovině se jižní část Slezska dostává pod vliv Velkomoravské říše. Snad na počátku 10. století bylo Slezsko připojeno k přemyslovskému panství. Slezsko náleželo do misijní oblasti pražského biskupství (zal. r. 973). Přinejmenším část slezského území byla připojena v letech 987 - 990 k polskému státu za polského knížete Měška. Za Boleslava Chrabrého bylo zřízeno arcibiskupství v Hnězdnu nad hrobem sv. Vojtěcha a zároveň sufragánní biskupství ve Vratislavi.
Ve 12. stol. začalo postupné rozdrobování Slezska. Řada slezských knížectví se stala lénem Koruny české již za vlády českého krále Přemyslovce Václava II. K definitivnímu přičlenění Slezska k Zemím koruny české došlo za vlády českého krále Jana Lucemburského ve 14. století. Potvrzení nároků České koruny na území Slezska bylo ze strany polského krále Kazimíra III. (1333, 1335). Český král se výměnou vzdal nároků na polskou korunu. Za Karla IV. bylo dále připojeno Svídnicko (sňatek s Annou Svídnickou) a Javorsko. Za husitských válek bylo Slezsko věrno katolictví a bylo protihusitské. Došlo k oslabení vzájemných vztahů s Čechami. Od 15. století patří k Slezsku Krnovsko a Opavsko, dříve považovány za součást Moravy. V prusko-rakouské válce v roce 1740 za Marie Terezie Rakousko ztratilo převážnou část Slezska. Koruně české zbyly jižní okrajové části včetně Těšínska. Další část českého Slezska byla ztracena při vzniku ČSR, kdy Kladsko a polovina Těšínska se stala součástí Polska.