Poznámky k rodině

Bratr Bohumily, Vaclav Svaton byl pritomen na svatbe.                            
Obrad na nej udelal takovy dojem, ze poridil pisemny zapis :
Praha 23 cervna 1942 odpoledne v Jedlickova ustavu.

Svatba Bohumily.
  Pisi, protoze vim, jak rychle v dnesnim shonu mizi vsechny detaily udalosti, ktere nekdy za dlouho pripomenuty jsou nam tak mile. Doba dnes je samy prevrat a pri tom jeste nejsme na konci a snad ani ne na vrcholu. Chci tedy timto zachovat cerstve dojmy. Predchozi udalosti mam vypsany ve svem deniku, mohu tedy zde vsimnout si jen veci bezprostrednich.
Povidalo se o znamosti s Vankem v rodine jiz delsi dobu; prvne jsem se snim setkal o prazdninach 1940 v cervenci, kdyz jsem zastupoval primare ve Vysokem Myte. a kdy mne tam Bohumila v jeho spolecnosti na kole na vylete po maturite navstivila. Tehdy jsem ovsem vubec nevenoval takove znamosti pozornost, byla to jen studenstka - snad po tanecnich pokracujici znamost. Vice jsem o vsem nezaslechl az letost o Vanocich, kdyz jsem byl doma. A zas ne primo, nybrz vic jsem vytusil z tech snah o shaneni vybavy, nabytku atd. Maminka nekolikrat prohodila, ze Bohumila je ted uplne jina, hodna a ze ten Vanek ji ma moc rad a ze ji se libi. Vic zas nic az pred Velikonocemi, kdyz na vyzvani pi Smetanove ( matka jeji manzelky Hedviky, poznamka prepisovatele) sem Bohumila prijela do Prahy, aby u nich zaskocila za odeslou slecnu kancelarskou. Bylo to take tim, tato cesta, ze volna devcata byla povolana do rise na praci a tak uz mi Bohunka nekolikrat psala, co bych ji radil a zda by to neslo k Smetanum se dostat.Nepral jsem tomu, pro pomery u nich a pak hlavne ze nekolik zenskych rozhodne by se nesneslo a tak by z toho vznikly jen velmi neprijemne situace v kterych bych ja lital zcela nevinne. Take Vanek me jednou pred tim navstivil, velmi ustraseny tehdy, zda bych Boh. nesehnal misto, ze ji tam doma hrozi rozhodne odvedeni. Rekl jsem tehdy, ze se toho nebojim tolik, ze by dokonce takova zkusenost z ciziny ji rozhodne byla velmi uzitecna. Ze Boh. je v Mezimosti a nesnazi se odtud dostat, ze se jen sam divim, i kdyz uznavam jeji ohledy na rodice. Chtel na me slib, ze ji pomohu, kdyz jsem Boh. prijede. Slibil jsem to. Rozhodne jsem ale nemyslil zamestnani u Smetanu. Ale Boh. dohodla se s pi Smetanovou sama a tak jednoho dne koncem brezna 1942 je tu. Nehodilo se mi to tak a mel jsem tim rozhodne naladu velmi pokazenou, ponevadz jsem predem vedel, ze rozhodne se nepohodne s Milou a tak jsem od zacatku rekl, ze vubec do toho nemluvim a nechci byt nijak ucasten. Mimo to psal mi otec kratce pred tim, ze dosud trva jeji stara znamost (dnes vim, ze to nebyla pravda) a tak jsem mel i velky vztek na ni samotnou. Nemohl jsem zakryt svou naladu, ona to citila zvlaste tento den, kdyz po vymalovani jsme s Hedou sli do vinarny, kde jsme se meli setkat se Smetanovymi.
Neco jsem zaslechl pri vyjednavani telefonem a pak hlavne, meli jsme si promluvit o jejim postaveni a tak jsem nechtel, aby byla pri tom. Rekl jsem to ovsem zpusobem snad vojenskym, ze zustane doma, at si cte a uci nemcinu, tim spis, kdyz na otazku, zda chce jit, rekla Boh., ze nechce. Videl  jsem ale, ze je ji to velmi lito, bylo mi to taky od vsech vycitano, ze jsem ji nechal doma. Odesla tedy do pokoje pres chodbu, kde spala. Druhy den rano jsme se nesetkali, az den na to, kdyz jsem se vratil v nedeli rano domu; spali s Hedou v nasi loznici; kdyz jsem prisel, vedel jsem jiz, ze Boh. zde nezustane, ze jede dnes pry domu. Uvitali jsme se chmadne, vlastne jen nekolik vet, sotva jsme spolu mluvili, doma take za tech nekolik dni vlastne jen nekolik vet. A pak chteli jsme jit na vystavu Rusky raj. Nechtela jit s nami, ze pry pojede domu a trvala na tom i pres to, ze jsem ji rikal, ze zitra pojedu take, aby na me pockala. Nechtela povolit a rozzlobila me docela a teprve, kdyz jsem pohrozil nejvazneji, teprve sla. Prohledli jsme si vystavu; byla ale chudinka stale uplakana, nemluvila s nami a stale se odtahovala. Me take mrzelo vse, ale nemohl jsem povolit. Kdyz jsme se vratili na Smichov, asi v 1 hod., trvala na tom, ze pojede domu. A kdyz jsme se sesli v druhem pokoji a kdyz jsme v placi oba dohodli, ze se tyrame pro nic, odpustili cele nepratelstvi za rok a pul, dovedel jsem se teprve, ze ma rande s Vankem odpoledne.Bylo pak uz lehke se domluvit, ze pojedeme zitra spolu domu. Vecer byla Buhumila v divadle a vratila se az v 10 hod. Byl jsem ji navstivit v pokoji - prave prisla a vecerela a pri tom jsem ji zaligroval, takze rano se nemohla dostat ven. Byla uz oblecena, kdyz jsem ji sel budit a cela ustrasena ze vcerejska, ani se neodvazila zatlouci na dvere. Jeli sme spolu na kliniku, kdez jsem odpovidali na inzeraty; ja zatim jsem byl vyzvednout nejaky tiskopis, ktery ji z domova prisel k Smetanum a tak se nam to zas protahlo, ze jsme jeli domu az odpoledne a prijeli skoro na noc. Doma se divili, ale pochopili. Byli jsme pak s Boh. jiz zcela zas pratele, rozjeli jsme se druhy den pro porcelan - ktery jsme ovsem nedostali a zas jako pred lety jsme vesele spolu povidali.
A pak to prislo najednou. Zadne misto, ktere jsem to shanel se ji nehodilo, bylo videt, ze v tom je neco vaznejsiho. V polovine kvetna pise tatinek, ze Boh. se doma prozradila, ze se bude vdavat zcela urcite, ze pry prijede Vanek o ni si rici a brzy na to pise, ze se to jiz stalo. Nevi pry, jak to vsechno bude, kdyz on zatim ma tak malo, ona pak jeste nevysla zcela ze svych divcich let, ze se mu na to zda malo vazna, abych pry ji neco napsal. Brzy nato oznamila mi to i Boh. a tak jsem odepsal, ze ji jen mohu blahoprat, ze radit nemam co. A ten cas od 20 cervna, na ktery si svatbu urcili, utekl nam v praci opravdu vysilujici jako voda.Rozvazoval jsem, mam-li jet, tim spise kdyz byly pomery tak kriticke, ale kdyz jsem si vzpomnel na cele to nase spolecne detstvi, ze ona byla vlastne muj nejvetsi pritel v zivote, zpola jsem ji vychoval, bylo po uvahach. Za celych 6 let kliniky, prvne jsem si vzal volno od profesora na pracovni den. Dostal jsem je bez vahani. Slo o to jeste, pojede-li Heda. Mluvila o tom jiz driv, ted vsak nekolikrat rekla, ze nepojede. Vedel jsem ale, ze lehce ji premluvim, ostatne nebylo to treba. Kdyz cetla, ze se zve, zacala hned shanet darky a tak v patek 19.6. rano, kdyz jsme predtim jiz neco poslali predem, stali jsme zabaleni na Smichove. Sejit jsme se meli na nadrazi odpoledne. Koupil jsem listky na rychlik, dokonce po domluve na druhou tridu, ovsem zbytecne, protoze vse bylo precpano a jedine misto bylo ve 3. tride a tak jsme tam presedlali. Pred tim jsem jeste rozlil koralku na nadrazi, vytekla mi do aktovky. Mel jsem vztek jako cert. Navic vlak byl zpozdeny, ale cestou bylo pekne a tak cesta ubehla krasne bez zastavky skoro do Mezimosti. Za svetla pekne jsme zasli do hotelu ke Kolarovym, kde nam na nase prani Boh. zamluvila pokoj. A pekne osvezeni, upraveni jsme sli na Rafandu.
Tam jiz byli vsichni zitrejsi hosti i zenich, ktery prave prijel na kole; v seznameni, legraci se Zdenkem a pri veceri utekl vecer az do tmy. Vecere byla prima: brambory michane se salatem. Odchazime asi v 1/2 10; zenich, my a Pesta nas doprovazi. Vypijeme jeste pivo v hotelu a po kritice vseho usiname rychle. Otec byl dobreho vzhledu i stavu, ac neprestava narikat. Byl jiz v posteli, kdyz jsme prisli a take tam zustal.
(Zapis porizen  24.6.1942.) Probouzime se rano brzy, bez budika a v 6 hod. vstavame. Holim se vypujcenym strojkem od hoteliera a ustrojeni bez chvatu presne v 1/2 7 vychazime. Nesnidali jsme krome nekolika susenek. Den je pekny, teplo, ale neukazuje se slunicko. Prali bychom si den krasny, ale nebude-li, bude i tak pekne a prset zda se nebude. Heda ma kozesinu, tmavy kostym a zavojicek a pekne ji to slusi. A tak za vesele nalady, dosud skoro prazdnym mestem dochazime az na namesti ve Veseli, kdez nas dochazi Pesta. Jsme na ochozu Veselskeho kostela presne 5 min. pred 7 hod. V kostele dosud ticho, ac otevren, asi 5 babek sedi v lavicich. Sotva jsme 2x obesli kostel, tj asi 10 minut, slysime hrcici vuz, hrceni se blizi, neustava ac jde do kopce ke kostelu a tak vime urcite, ze jede svatba. Jen ta jede klusem do kopce. Vpredu jede Zdenek Pesta 4 lety koci a pak je tam plno muzskych a vzadu siroky nazloutly klobouk nevesty v blede modrych satech. Na schodech se vitame; 2 ostatni bratri zenichovy, treti sedlak zustal stat s konmi pod kostelem. Vchazim sam neprv do kostela, odevzdavam kostelnikovi prstynky ( stribrne) a obhlizim, jaky bude nastup. Do kostela pribylo nekolik babek a u vedlejsiho oltare slouzi starsi knez tichou msi. Nstupujeme tedy do kostela a kostelnik nas zve pred oltar, kde se serazujeme - zenich, nevesta po jeho leve strane, za nimi svedci, Pesta a starsi bratr zenichuv - Milos Vanek a pak ja s Hedou, ktera drzi za ruku Pestu Zdenka. Hned nato vchazi knez se 2 ministranty. Je to pry kaplan, je asi meho stari, dojem dela dosti spatny, neucesany, neupraveny. Nevesta s zenichem nato si poklekaji na stupinek oltare. Kytice nevesty je krasna - bile karafiaty s cajovymi ruzemi - poupaty, jiste vice nez padesat kvetu. A nastava obvykly obrad, my stojime, chvilemi si polknu, je to prece jen divne. Bohunka, a ona uz je nevesta, od ted uz ztracime na ni vsechna prava, je posledni z nas, utika od rodicu, uz nemaji nikoho. Brzo je vse odbyto, zenich i nevesta odchazeji i se svedky za oltar a objevuji se na druhe strane. Skladaji na tacek nejake penize a libaji kriz, ktery jim knez nastavuje. Nato si usedaji a my s nimi do lavic pred oltarem, ale hned nato zas vyzyva kostelnik nevestu a stavi ji klekatko predvchodem do sakristie, na ktere si ona kleka. Knez pristupuje a cte nad ni nejakou modlitbu latinskou. Nato vstava a odchazi sama opet za hlavni oltar, kdez u vchodu ji knez dava opet polibit krizek. Pak si useda k zenichovi do lavice. Knez odchazi se prevleci a mezi tim pôcinaji hrat varhany : Ave Maria od Schuberta, jak rika Heda, kterou to svadi, aby si notovala spolu. Mezitim prisla nejaka slecna a stojic asistuje obradu pred oltarem; pry je to kamaradka Bohunky. Je nebojacna a neostychava.Knez slouzi msi kratkou, jak rika, venovanou za stesti novomanzelu Vankovych. Tito jeste jednou si klekaji k oltari, knez nad nimi neco cte, kropi je. Pri tom pokousim nekolikrat je vyfotografovat, i Pesta. A zas co tam tak sedime, pripada mi to tak divne vse a nemohu se ubranit pohnuti, kdyz vidim, jak nam to uteklo, ty krasne casy. Je konec; mezitim vysvitlo jiz slunicko a vesele pronika oknem, osvetluje mi novomanzely, a tak je fotim jeste jednou. Pak se libame v sakristii a zase je vsechny fotografuji pri vychodu z kostela. Novomanzele a svedci jsou zvani na faru k podepsani smlouvy. Zustavaji tam asi 1/2 hod. a my zatim seznamujeme se s bratrem sedlakem a fotografuji Hedi se Zdenkem na schodech kostela. Pred vchodem na schody na rohu na chodniku shromazdilo se asi tucet babek, ktere vytrvale cekaji a bavi se pritom. Jak zaslechl nekdo z nasi spolecnosti pri nasedani do brycky, zdrbaly sudicky modre saty nevesty tak, ze znamenaji pro ni modriny. Asi v 1/2 9 vychazeji svatebcani z fary, fotografuji vsechny jeste jednou, pak Pesta zas me s nimi a pak jeste fotografuji kdyz nasedaji do brycky. Naskladame se tam vsichni, zenich vzadu, uprostred Hedi a nevesta, naproti nim ja a Milos, vpredu koci- sedlak, Pesta se Zdenkem a mlady Jirka. Pretizena brycka to vydrzela a tak aniz pozorujeme a jsme nejak pozorovani, za 1/4 hod. jsme na Rafande. Koci se jde podivat a odjizdi, pry pro rodice zenichovy. Totiz vecer vcera ptali jsme se na zitrejsi program a bylo receno, ze ani jedni ani druzi rodice nebudou pritomni. Nesouhlasil jsem a sel jsem to vylozit i otci, ze nikoho ze svych deti nevidel pri svatbe, aby sel. Odmital ale, ze pry by nevydrzel po schodech atd. az jsem videl, ze zde uz plan je a ze ho nezmenim. Bylo mi toho jen lito, ze ze svych 3 deti nebyl u obradu zadneho z nich, otec; matka jen pri svatbe me.
A tak octli jsme se nakonec kolem 9 hodiny konecne u vystrojeneho stolu se spoustou oblozenych chlebicku, az zrak prechazel. Mimo to bylo vino, byla koralka a tak mile prekvapeni a pri chuti jsme pripijeli a jedli. Nevesta byla jako vitr, vlastne porad pobihala, byla na miste dverim nejblizsim a tak obycejne k pripitku musela byt shanena. Mile me prekvapil otec, ktery ustrojen v saku svatecnim vypadal docela dobre odpocinuty, ciperny a dobreho rozmaru. Ocekaval jsem, ze bude - jak to vypadalo vecer- zas jen marodit a snad jen kazit naladu. Nabylo nic z toho, i byl hovorny a vesely, jak jindy byvaval, jak jsem ho znal ze spolecnosti at jiz kdekoli - kde obycejne vedl. Blizko k poledni, kdyz jsme se rozprchli po chalupe a zahrade, se svlecenymi kabaty prichazeji rodice zenichovy. Vidim je poprne. Prosti vesnicti lidi, hlavne maminkla upracovana, neco pres 50 oba. Proti, neustraseni, jisti. Znovu pripitky a brzo prichazi obed. Je bajecna svickova, ja sam nejedl takovou, sice vychazi presne, ale vsichni syti a spokojeni. Zakusku spousty, dortu asi 5 ci 6, cerna kava, pivo, vino, mineralka. Polevka rovnez vytecna, ze slepice -proste hostina, trebas mala, byla ale vydatna a brzo se vsichni vytraceji, aby si nasli nejake pohodlnejsi misto pro svuj brich, nez je zidle. Je tu zahrada, kde na pazite nakonec, za krasneho odpoledne, s nejradostnejsim sluncem, se schazime vsichni. Vedoucim cinitelem jen Zdenda Pestu, ktery se svymi hrackami od tety Hedi z Prahy a svymi napady vsechny sblizuje. Dalsim nametem jsou soucasne pomery politicke, ac mluvi se o tom malo. Rodice nasi - Svatonovi- jsou totiz ustrasenci a jak sdeluje Bohunka, byli z novinovych zprav temer nemocni, palili knihy, obrazy a muj zavreny kufr v kterem byly jen stare noviny, jim delal tezke starosti.
(Zapis porizen 27.6.1942) Musel jsem jim tam necht klice od neho. Dalsim dulezitym cinitelem v rozhovorech je Milos Vanek, ktery se pred nedavnem vratil z koncentraku z Namec. Vyrostl a zvaznel tam, vsichni z neho maji radost a nejvic matka Vankova. Kdyz o nem zacne, trebas dela to krasne, vzdy je to ale se slzami. Vubec dojem z Vankovy rodiny na vsechny z nas i me je skvely. Potvrzuje to i Heda. A tak blizi se jiz skoro 4- hodina, kdyz pozorujeme, ze slunicko chvilemi ztraci zar a tak se rozhodujeme, driv nez zhasne, vyfotografovat svatbu. Nevesta i zenich se oblekaji znova, my s Pestou to radime a delame spousty snimku. Pak posedaji stari po dvore, nevesta a ostatni domaci chystaji veceri. Veprova studena, pivo, vino, oblozene chleby, vseho zas hojnost a dobra zabava. A kdyz se Vankovi zvedaji, zdrzuji se jeste chvili vsichni, ale jen nez jim zabali vysluzku a najednou jiz odchazeji. Zvou nas na zitrek k nim do Zlukova a jeste kazdy sem tam se zatoula, promluvi s druhym, ale je na vsech znat unava a kdyz je po 8 hod., odchazime i my s Hedou s pranim vseho nejlepsiho novomanzelum. Hedi radi jim jeste neco o samote, kdyz jsem prisel k tomu, utika. U Kolaru jsme jako doma v hotelu, odpocivame si, drbeme jeste chvili o zazitem a ctem a pak se bavime a i trochu vzpominame na nasi podobnou chvili, jez nyni nastava Vankovym novomanzelum. Slyseli jsme take epigram na nynejsi svatbu, prinesla jej sama nevesta : Beru si te ve strachu ( spechu), abych nemusela do Reichu. Slysela to pry, kdyz byla pro vodu v obchode.
Druhy den, v nedeli, vstavame az v 9 hod. a teprve k 10 se dostavame na Rafandu. Tam jiz vsechno zase v praci, kazdy si cte nebo nejak bavi, nejvic ovsem Zdenda. Zenich a nevesta nejsou nijak napadni. Maminka mi chce platit service, beru penize, ale davam je zpet Bohumile, aby si neco koupila. ;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; spatne citelna veta. Hedi privezla ji zlatou soupravu - prsten, nahrdelnik a naramek. Byla ale taky Bohumila hodna. Dala nam kolacu, cukrovi, dortu, i jine veci, kdyz jsme odjizdeli. K obedu, ktery vlastne nemusel byt, vsichni byli najedeni jiz ze svaciny, byla slepice ve vytecne omacce. A tu  teprve, kdyz byly 2 hod., si nekdo vzpomnel, ze jsme meli jit na obed , napratelsky, k Vankum dnes. A jiz tu Take byl Milous, co je ze pry cekaji a maji jiz hlad. A tak zacina velka vyprava. Ja a Hedi jdeme napred, dostihujeme otce a jsme skoro u Zlukova, kdyz nas dostihuji ostatni. Je skoro 4 hod. Den jen sviti, je krasny. Chalupa na navsi take zari cistotou; videl jsem ji, kdyz jsme jeli o Velikonocich s Boh. do Recice, kdy me na ni upozornila, kdyz jsem se ptal. Nezdala se tak prostorna a byutelna, jako nyni. Vsude videt rozumneho hospodare, majetneho a mnoho lasky k veci i hodne pilnych rukou. Proti ocekavani zadne vytky, naopak vesele vitani a hned zavedeni za stul, kde ceka obed od zacatku. Driv ovsem musime pozdravit nechodici babicku, ktera ale jinak udivuje svou svezesti, sluchem i zrakem, ac je ji pres 80 pry. Mimo to musime take male miminko pozdravit, patri mladym hospodarum, pak dokonce take je dostavam do rukou, zda pry mu nic nechybi, ponevadz na jedne strane otoceno znacne krici ( jedna se zrejme o Bozenu Vankovou, poznamka prepisovatele). Jime, bavime se docela dobre, protoze vsechno je nenucene, vsichni uprimne radi druhe vidi a Heda rovnez je prekvapena jistotou vsech i v tak proste chalupe. Bavi se znamenite se Milousem, bere si od neho fotky, mysli na Milu v Praze. Pak se jdeme podivat na vcely do zahrady mimo dum. Vsechno toto je pry dilem zenichovym. Pak prohlizime hospodarstvi, je opravdu pekne, da se doopravdy jen chvalit a jiz zas je cas, abychom se vypravili, chceme jet domu. S Pestou jdem pesky, za nami se veze otec a Heda, Liba, Zdenda; ostatni zustavaji. Z Rafandy vezeme se az na nadrazi, napakovani az pod krk ode vsech. Pestovi jedou driv, my rychlikem za chvili. Cestou potkavam kamarada z mladi - Josef Kulicha a bavime se celou cestu az do Prahy, chvilemi i Hedi se k nam pridava. Vystupujeme ve Vrsovicich, v navalu se ztracime a tak kolem 10 3/4 jsme doma na Smichove a bez dlouhych ovaci, unaveni a s malymi poznamkami, ktere jen pochvaluji vse, co jsme zazili a videli, usiname.

Bydleli nejdrive ve Strasnicich, pozdeji se prestehovali na Vinohradu " V Olsinach 22, pak do Plzen-Bory, Cechova 51  a pak do Plzen-Bory Baarova 6.
Pritel ing. Kuna, ucitel ne prumyslove skole elektrotechnicke v Plzni zemrel roku 1988.